Historie

První nepřímá zmínka o kostele pochází z roku 1183. Tehdy dostal řád Johanitů darem Ivanovice  a založil zde špitál. Poněvadž špitály byly zakládány při farních chrámech, lze z toho usuzovat, že v té době již zde stál první dřevěný kostel. Z roku 1234 máme už výslovnou zmínku o kostele.

Nejstarší částí nynějšího chrámu je presbytář (kněžiště), který byl kdysi gotický. Chrámová loď pochází z novější doby. Nenese už známky gotického slohu. Byla vystavěna nebo zvýšena v letech 1503-1536.

Od roku 1590 do roku 1625 byl kostel s farou v rukou Českých bratří. První českobratrských kněz je pochován dokonce v kostele (viz deska u vchodu na levé straně). Čeští bratři při svém odchodu zničili matriky, aby zmizela každá upomínka na katolictví . Od roku 1624 je kostel definitivně v katolických rukou.

Při požáru Ivanovic v r. 1624 shořela kostelní věž, zvony se roztavily a nebyly na věži do roku 1652. Od roku 1784 má chrám dnešní vnější podobu. V roce 1788 obě věže shořely. Jejich oprava byla započata teprve v roce 1792. Opravdu velká oprava vnějšku kostela – střech, kříž a báně – proběhla v roce 1890. Před kostelem byl postaven kříž a sochy sv. Cyrila a Metoděje. Jsou dílem sochaře Ferdinanda Neumanna z Kroměříže. Starý kříž z roku 1753 na starém hřbitově a socha P. Marie z roku 1778, vpravo od kostela, byly pořízeny na náklady P. Martina Robockého. Kříž i socha jsou umělecky i historicky velmi cenné. V roce 1918 byl zvýšen a upraven vchod do kostela podle návrhu Vladimíra Fiscera z Brna. Za II. světové války byl kostel velmi poškozen. Zásluhou velmi obětavého faráře P. Josefa Hrazdila byl v letech 1946-947 opraven nákladem 545 000,- Kč a v roce 1947 byl vymalován Aloisem Panákem z Kojetína. Zavedením elektřiny byl kostel poprvé osvětlen o Vánocích 1913.

Vnitřek kostela

Hlavní mramorový kostelní oltář pochází z roku 1918 byl vytvořen podle návrhu W. Drechslera z Opavy. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Ondřeje –  apoštola- sv. Jana Sarkandera a sv. Fausty. Kovová dvířka svatostánku jsou od firmy Jindřich Grunfeld z Prahy. Hlavní oltářní obraz patrona kostela sv. Ondřeje apoštola kázajícího před smrtí, pochází od malíře Jana Urbana. Téhož roku byla vybudována část za oltářem s reliéfy sv. Petra a Pavla. Vše je dílem řezbáře Františka Cellera z Olomouce. Sochy za oltářem představují sv. Cyrila a Metoděje.

Do roku 1690 měl kostel tři oltáře: hlavní sv. Ondřeje, dva boční P. Marie a Anděla strážce. Od roku. 1772 měl kostel po postavení bočních kaplí jedenáct oltářů. Nyní je oltářů sedm.

Varhany

Staré varhany z r. 1772 (firma Vejmola z Brna) byly v lednu 1890 nahrazeny nynějšími. Zhotovil je varhanář Rieger z Krnova.

Křížová cesta

Pochází z r. 1880 od malíře Jana Klíče z Nového Rousínova. Maloval jej podle Führicha.

Zvony

Původní zvony – kolik jich bylo nevíme – se roztavily při požáru v roce 1624. Ještě v r. 1917 bylo v kostele pět zvonů. Visely na zvonicích nad vchodem do kostela. Nyní jsou tři:

Medián (prostřední) váží 793 kg a pochází z r. 1652. Je darem tehdejšího majitele statku hraběte Mikuláše Paznama a jeho manželky Růženy. Tento zvon se měl dle svého nápisu jmenovat Ondřej.

Maria pochází z r. 1696. Váží 1035 kg. Zvon je ozdoben na jedné straně vypouklým obrazem P. Marie s Ježíškem a dvěma přeloženými listy. Na protější straně je znak městečka.

Vendelín je zvon umíráček ve vížce nad presbitářem. Váží 41 kg. Je na něm německý nápis Georg Zwerger gos mich Ewanowitz 1652. V překladu – Jiří Zwerger mne lil, Ivanovice 1652. Na místě znaku městečka je na něm otisk znaku velké pečeti městyse, vyrobený z olova a na zvonovinu přilepený.

Zvon Leopold pocházel z r. 1939. Vážil 456 kg a byl v roce 1943 Němci zkonfiskován.

Hodiny pocházející z roku 1932 byly zhotoveny Aloisem Dvořákem z Vyškova – Nouzky.

Okolí kostela

Až do roku 1662 byl kolem kostela hřbitov, ohrazený vysokou zdí. Od radnice na roh k faře byl ochoz, zvaný obecně “gaňk”, otevřený ke kostelu. Výklenek s křížem v rohu radnice je jediným pozůstatkem bývalého ochozu. Kříž ve výklenku pochází ze zbořené kaple na trávníku. Tato kaple tam stála ještě roce 1799.